Agenturní zaměstnávání patří mezi nejdiskutovanější, ale také nejméně pochopené oblasti trhu práce. V českém prostředí bývá často vnímáno prizmatem krátkodobých zakázek nebo „levnější pracovní síly“, přestože jeho skutečný význam je mnohem širší. Ve vyspělých ekonomikách funguje jako nástroj makroekonomické stability, zajišťující pružnost trhu práce, absorpci cyklických výkyvů a hladší přechody mezi zaměstnáními. Na právní úrovni jde o mimořádně sofistikovaný model trojstranného vztahu, který kombinuje prvky pracovního poměru, obchodní smlouvy a služby veřejného zájmu.
Z pohledu ekonomické teorie představuje agenturní zaměstnávání formu institucionální flexibility, která umožňuje firmám reagovat na proměnlivou poptávku bez nutnosti trvale rozšiřovat personální kapacity. Tato flexibilita je zásadní v odvětvích s vysokou sezónností, projektovým řízením nebo kolísajícími objednávkami – tedy v segmentech, kde klasický pracovní poměr ztrácí efektivitu.
Makroekonomické studie (například OECD Employment Outlook, 2023) opakovaně potvrzují, že trhy s vyšším podílem dočasného zaměstnávání vykazují nižší strukturální nezaměstnanost a rychlejší obnovu po ekonomických šocích. Agenturní pracovníci zde tvoří „pufr“ mezi zaměstnaností a nezaměstnaností – zajišťují, že propady výroby či služeb nevedou k masovým ztrátám pracovních míst, ale k dočasným přesunům mezi firmami.
Z hlediska mikroekonomického pak agenturní zaměstnávání snižuje transakční náklady náboru, umožňuje alokaci pracovních sil podle aktuální efektivity a posiluje konkurenci na trhu práce. V praxi to znamená, že firmy nemusí držet nadbytečné kapacity a mohou investovat více do klíčových činností, zatímco pracovníci mají možnost rychleji se vracet na trh práce po ztrátě zaměstnání.
Z právního hlediska jde o mimořádně specifickou konstrukci. Agenturní zaměstnanec je ve formálním pracovním poměru s agenturou, ale pracovní úkoly vykonává pro uživatelský podnik. Tento model vytváří trojstranný vztah:
Agentura práce – právní zaměstnavatel, který uzavírá pracovní smlouvu, zajišťuje mzdu a sociální pojištění.
Uživatelský zaměstnavatel (klient) – poskytuje práci, pracovní prostředí a dohled.
Zaměstnanec – fyzicky vykonává práci, ale právně zůstává vázán k agentuře.
Tato architektura vyžaduje jasně vymezené odpovědnosti. Český zákoník práce (zejména § 307a–309) upravuje povinnost agentury i uživatele zajistit rovné zacházení, odpovídající pracovní a mzdové podmínky, a stanoví, že zaměstnanec nesmí být znevýhodněn vůči kmenovým pracovníkům.
Z hlediska compliance je dnes klíčové, že agentura práce musí mít platné povolení Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), prokázat bezdlužnost vůči státu a složit kauci ve výši 1 000 000 Kč (podle § 60a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). Tato kauce slouží jako finanční záruka vůči zaměstnancům a státu pro případ nevyplacených mezd či jiných závazků.
Agentura má dále povinnost pravidelného reportingu – zejména hlášení o počtu přidělených zaměstnanců, identifikaci uživatelských podniků a dodržování rovného zacházení. MPSV současně provádí pravidelné kontroly a každých šest měsíců ověřuje bezdlužnost agentury. Nedodržení těchto podmínek může vést až ke zrušení povolení nebo zákazu činnosti.
Jedním z často přehlížených principů agenturního zaměstnávání je jeho sociální stabilizační funkce. Agentury totiž de facto suplují roli veřejných služeb zaměstnanosti v segmentech, kde stát nedokáže pružně reagovat. V době hospodářských recesí agentury absorbují přebytečnou pracovní sílu, a v časech růstu ji rychle redistribuují tam, kde je nejvíce potřeba.
Dalším aspektem, který stojí za pozornost, je mezinárodní dimenze. V zemích s vyšší mírou digitalizace HR procesů (např. Nizozemsko, Dánsko, Švédsko) se agenturní zaměstnávání vyvinulo do podoby platformového trhu práce, kde agentura funguje spíše jako koordinátor a garant kvality než jako prostý zprostředkovatel. Česká legislativa je v tomto ohledu stále spíše konzervativní, přesto se objevují první kroky směrem k digitalizaci pracovních vztahů – například elektronické podpisy pracovních dokumentů či online evidence pracovní doby.
Z právního hlediska je zajímavý také princip rovného zacházení po 9 měsících výkonu práce u uživatele, který v praxi vede k přirozené selekci kvalitních pracovníků. Mnozí zaměstnavatelé využívají tento model jako „předstupeň“ pro přijetí do kmenového stavu – nikoli jako formu levné pracovní síly, ale jako test kompatibility a výkonu.
Kritici často argumentují, že agenturní zaměstnávání vytváří „prekérní“ pracovní vztahy s nižší jistotou a slabší loajalitou. Empirická data však ukazují složitější obraz. Studie Evropské konfederace agentur (CIETT, 2022) prokázala, že více než 35 % agenturních pracovníků přechází do trvalého zaměstnání do šesti měsíců. To znamená, že agenturní práce v mnoha případech slouží jako trampolína k stabilnímu zaměstnání, nikoli jako jeho náhražka.
Z ekonomického hlediska pak nelze přehlédnout její protikrizovou funkci. Agenturní zaměstnávání tlumí šoky – umožňuje firmám zachovat klíčové kapacity bez nutnosti propouštění a zároveň dává pracovníkům příležitost získávat nové zkušenosti napříč odvětvími.
Budoucnost agenturního zaměstnávání bude stát na třech pilířích – digitalizaci, etice a transparentnosti. Moderní agentury se již dnes transformují v technologické HR společnosti, které využívají prediktivní analytiku, automatizaci náboru a data-driven řízení výkonu. To umožňuje lépe sladit potřeby firem i zaměstnanců a posunout celý segment z roviny „náhradního řešení“ do pozice strategického partnera pro flexibilní HR řízení.
Zároveň však poroste tlak na dodržování právních standardů a férové zacházení. Evropská legislativa směřuje k větší harmonizaci pravidel (např. Směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách), což povede k jasnějšímu vymezení zodpovědnosti mezi agenturou a uživatelským podnikem.
Agenturní zaměstnávání není okrajovým jevem trhu práce – je jeho nezbytnou součástí. Umožňuje rovnováhu mezi flexibilitou a jistotou, snižuje nezaměstnanost a pomáhá firmám přežít hospodářské výkyvy. V době rychlých technologických změn a proměnlivých trhů práce představuje jeden z mála modelů, který dokáže reagovat na nejistotu nejen krátkodobě, ale i systémově.
Z pohledu firemního managementu a HR oddělení proto agenturní zaměstnávání neznamená jen dočasné řešení personálních potřeb, ale strategický nástroj řízení lidského kapitálu – s právní přesností, ekonomickou logikou a rostoucí společenskou odpovědností.
Naše agentura je registrovaná u MPSV a zaměřujeme se na férový přístup ke každému pracovníkovi. Komunikujeme v češtině, ukrajinštině i bulharštině. Pomáháme nejen s nalezením práce, ale také s adaptací, ubytováním a podporou při začlenění na nové pracoviště.
Každý pracovník má jasné informace, smlouvu, kterou si může pročíst, a koordinátora, na kterého se může kdykoliv obrátit.
📩 Potřebujete náš pohled?
Ozvěte se nám – rádi vám připravíme návrh řešení přesně podle vašich aktuálních i budoucích potřeb.
